V neděli 6. dubna se hrály poslední zápasy 2. ligy 2013/2014. Tepličtí měli po vynikající sezóně už jisté místo na bedně. Kapitán našeho  Áčka zvolil  pro závěrečné derby s týmem Ústí nad Labem netradiční taktiku při sestavování soupisky. A nejlepší bude, když vám o tom poreferuje sám, předávám tedy slovo Vladimíru Hadrabovi:

,,Celkem brzy v letošní ligové sezóně bylo jasné, že letos nemůžeme postoupit, ale ani se nás nebudou týkat záchranářské starosti jako loni. K tomu v posledním kole derby s kolegy z Ústí nad Labem. Už někdy po 8.kole se v mé hlavě začal rodit plán ...

Ústečtí přátelé měli dlouho záchranářské startosti, ty jim ale skončily v minulém předposledním kole výhrou nad stejně ohroženým Libercem. Tradiční derby bez vlivu na cokoliv - přímo ideální situace pro realizaci plánu, obzvláště když jsem k tomu dostal doslova "nabito". Cituji z článku na ústeckém webu, po vítězném zápase s Libercem:  "V pátek začínají tréninky na příští sezónu, abychom třeba hráli o jiný pól tabulky a za 14 dní si užijeme deby se silnými medailisty Teplicemi, kde chceme bodovat. " No existuje lepší příležitost, než očekávané vypjaté derby poněkud odlehčit? A tak jsem rozeslal mail s nápadem na tento zápas nominovat čistě juniorskou sestavu, tedy 1) Klement, 2) Rubeš, 3) Toman, 4) Ta Van Duy, 5) Kotrba, 6) Kovář, 7) Horák, 8) Krutský, náhradník Bartoš. Vše samozřejmě za předpokladu, že mi to odsouhlasí všichni zúčastnění, tedy nominovaná devítka i ostatní stabilní hráči týmu Ráliš, Vaněk a Bayer. Vše provedeno a odsouhlaseno. Jenže problém - v úterý mi volá Ivan (Ta Van), že je mu špatně a neví jestli bude hrát. Nechávám tomu čas aby se vykurýroval, leč v pátek těsně před odchodem na trénování naší mládeže další "puma" - volá Miloš Toman (otec Ondry), že všichni jsou marod. Aktivuji tedy Vaška Bartoše a doufám ... V sobotu domlouvám potřebné (dopravu u Honzy Kováře a Ivana, který se dal dohromady) a uléhám s pocitem, že bude sranda. A byla. Jenže nejprv trochu jiná než jsem si myslel. Doprava zaspala (teprv pozdě jsem se dověděl o nutnosti budit vždy a za všech okolností) a půlka týmu není, resp. je na cestě. Nu což, ve čtyřech se už nasoupit dá. Zápas se rozehrává a kluci se dostavují s přibližně půlhodinovým zpožděním ...

Ústečtí také nepřijeli v úplně nejsilnější sestavě (nevyšel mi záměr aby si Honza Rubeš zahrál s Honzou Balínem), nicméně díky mému "žertíku" mají od 3. desky dolů výraznou elevou převahu. Zápas tomu ale neodpovídá. Nejprve dost rychle asi po dvou hodinách vítězí Honza Rubeš nad P. Makevičem a vyrovnaná partie Ta Van Duy - Kuzněcov je dána za remis - 1,5:0,5. Pak se ale začínají dít věci. Na čtvrté šachovnici končí partie Kotek (2280) - Kotrba (1952) v Matějově oblíbené Aljechinovce - ale nikoliv "očekávaným" 1:0, ale 0:1. Matěj sehrál snad životní partii a s chutí mu jdu poblahopřát. Ostatní partie ale vůbec nejsou jasné, nicméně ve vedlejší místnosti říkám našemu webmasterovi Milanovi Maščákovi, že by mohla být legrace, když ten zápas vyhrajeme. Po skoro další hodině ale na 3,5:0,5 zvyšuje náš nejmladší hráč soupisky Martin Krutský, který po pěkném výkonu vyvrací tak trochu "kavárenskou" hru předsedy ústeckého klubu a krajské TMK Pavla Chrze. To už vypadá na výhru opravdu, i přesto že se Aleš Horák (podle vlastních slov) přepočítal, obětoval dámu, ale mat se nekonal. Komplikace nastávají kolem 40. tahu. Honza Kovář místo aby vyměnil dámy, sebral pěšce a šel do téměř jisté výhry v koncovce, rozhoduje se pozici v časové tísni soupeře ještě "vylepšit", ale výsledkem jeho snahy je pravý opak. No nic, říkám si - Lukáš to vyhraje, Vašek sebral zpět toho pěšce co měl méně a na šachovnici je nejspíš remis. Leč zdání klame. Lukáš chybuje a dostává se do horší pozice, naštěstí odhaluje jediný (velmi podivný) tah Va1. Remízou končí partie Vaška Bartoše (který mě nejprve děsí na pohled dost provokativním tahem Kh6 místo prostého sebrání pěšce - mám strach aby nedostal mat, byť mne Honza Rubeš ujišťuje, že tam nic není) s mnohonásobnou ženskou krajskou přebornicí Marií Bažantovou a nakonec i partie Lukáše - uf, máme 4,5. Obraty se dějí nakonec. Aleš Horák využívá až příliš aktivního bílého krále Jakuba Přibyla k ulovení jeho dámy, zatímco Honza Kovář původně vyhranou partií prohrává.

Vítězíme tedy 5,5:2,5 a potvrzujeme 2.místo v lize. Mládí naše i hostující vzalo příležitost za svou jaksepatří. Následek na sebe nedává dlouho čekat - hned mám draft do KP2, ať si ti mladí tu ligu hrají, když jim to tak jde ... (Ostatně proč ne, vždyť na čem jiné, přes 30 let pracuji???).

Nevím tedy jestli si to ústečtí užili, my určitě ano."

A kapitán Vladimír ještě dodává, že rozhodčí pan Pletánek nad naším ligovým týmem ,,dospělých" kroutil hlavou a mumlal cosi o pionýrském táboře..... A speciálně chválí dva členy týmu, kteří při své druholigové premiéře hned bodovali, tedy Aleše a Vaška.

No i pro mě, šachového laika, byl tenhle zápas zajímavý. Slíbila jsem, že družstvu ŠK Teplice A donesu k poslednímu domácímu kolu dort ke kafi. Po informaci, kdo že si to poslední kolo zahraje, jsem to změnila na dort k čaji, tyhle "malé děti" většinou kafe ještě ani nepijí. V sobotu odpoledne mi ale bohužel Miloš hlásil, že Ondra je nemocný, začala jsem se obávat, aby to s těmi děcky vyšlo.  V neděli jsem vytáhla dort z trouby a nazdobila ho čokoládovými šachovými figurkami, aby se to dětičkám líbilo. Donesla jsem ho do klubovny a pak už jsem uháněla jak Šemík k šachovým Neumětelům, kam patřím. Držela jsem palce a čekala na výsledky. Když jsem na monitoru viděla 5,5:2,5 pro Teplice, byly mé pocity jasně ambivalentní (aspoň k něčemu že mi je nakonec  studium psychologie). Tedy radost z výhry Teplic, ale smutek, že to vzhledem ke skóre s těmi dětskými deskami nevyšlo. Ale když jsem se podívala na obsazení jednotlivých šachovnic, spadla mi brada až do sklepa. Tak oni to dokázali!  Omlouvám se tedy samozřejmě hlavně Lukášovi, Matějovi a Honzům, že je tituluju jako mrňata a oni už jsou to de iure dospělí mužové Ale pro mě jsou to ještě pořád trochu ty děti, kterým jsem na táborech mazala chleby a ošetřovala odřené lokty. A jednu partii mistra Kotrby jsem měla dokonce tu čest i rozebrat (když ho s ní oficiální trenéři hnali). Šlo o slavný zápas Jodas - Kotrba: h4 - h5 remíza. V partii jsem našla  prvky ze hry šachového velikána Járy Cimrmana, který v mnohém  inspiroval i naše ligové družstvo právě v neděli 6.dubna .A musím se smát, i kdyby někdo z osmi hrdinů posledního kola nemohl nastoupit, máme na soupisce ještě jednoho nezletilého náhradníka, Dana Bobka!

Gratuluji  teplickému Áčku k celkové stříbrné příčce. Celou sezónu skvěle bojovali, v týmu byli borci, kteří tu ligu hrát chtějí. A v posledním kole dokázali, že i vážné partie se mohou brát a hrát s humorem!