Novinky v našem šachovém klubu ....
- Základní údaje
- Napsal Lenka Stránská
{jcomments off}
Bylo, nebylo….. před dávnými deseti lety zažili tepličtí žáci něco nevídaného a nezapomenutelného. Protože jsme v té době ještě neměli oddílové internetové stránky, nemáme o tomto superúspěchu žádný písemný záznam pro další generace. A proto se právě hodí při příležitosti kulatého jubilea na tuto parádní akci zavzpomínat, připomenout, jakou jsme tenkrát zažili šachovou radost. I pár fotek si můžeme prohlédnout. Nešlo samozřejmě o žádnou meteorologickou akci spojenou s mlhou, divné slovo z titulku vzniklo na jakémsi turnaji vynecháním tečky, takže naši benjamínci nedostali pohár za umístění v turnaji ml. žáků, ale mlžáků, od té doby se to tak nějak uchytilo…. Hrdiny následujícího příběhu budou tedy mladší žáci, dnes už povětšinou dospělí pánové a dáma.
Všechno to začalo v zimě roku 2005. Chystali jsme (tedy trenér Vladimír Hadraba chystal, Marek Rubeš a já jsme mu sekundovali) sestavu pro krajský přebor družstev mladších žáků. O rok dříve skončily Teplice páté, tak jsme chtěli pro změnu nějakou tu medaili. Ty čtyři klasické hráče do týmu (nar. 1993 a mladší) jsme měli vlastní, nebyl problém ani s povinnou dívkou. Supermladšího jsem vyhlídla v Klášterci, Ondra Toman byl moc šikovný už ve své první šachové sezóně. Na soupisce směl být totiž jeden host, všichni ostatní favorité si tohle právo „vyplácali“ na holku a Ondra byl tak volný. Trenér samozřejmě v první řadě oslovil jediného teplického, který věkově odpovídal, jeho matka ovšem nahlásila, že syn tenhle turnaj hrát nebude. Tím vlastně odstartovala celou úspěšnou akci, nebýt Ondry, nebylo by dnes na co vzpomínat…. V kraji tedy nastoupil náš tým Honza Rubeš, Vojta Stránský, Vítek Rubeš, Marcel Tilgner, Kamila Stránská a Ondra Toman. Turnaj byl napínavý, hrálo se o medaile i o zatím imaginární postupy na republiku. Tenkrát byl jiný systém než dnes. Přímo postupoval Most, pak krajský přeborník a další podle počtu účastníků v KP. Teplice obsadily v kraji druhé místo, zlato a jízdenku na republiku vybojovaly Údlice. Vedoucími výpravy na krajském přeboru jsme byli Marek Rubeš a já, shodli jsme se, že akce byla úspěšná, máme stříbrné medaile a nemusíme se drclat kamsi na Moravu. Společně jsme pak radost oslavili s údlickými v „grand restaurantu“ na západním nádraží (se štěnicema a bez ramínek, ale s dobrou limčou pro naše mladé bojovníky).
Jenže…v ostatních krajích se nějak neurodilo nebo co a my se nakonec dozvěděli, že na republiku jedeme jako řádní postupující
Hned jsme se domluvili s Tomanovými a bylo jasné, že nezasáhne-li nějaká viróza, tým nastoupí na republice ve stejném složení jako v kraji (viz foto). To v Údlicích měli jiné starosti, přeborníci se mírně rozklížili. Helča jela v termínu MČR na dovolenou, další hráč měl školu v přírodě….inu nevzdali se a povolali zálohy z řad náhradníků. Jejich kapitán Honza Kovář pak pořád poslouchal narážky, co za mateřskou školu to tam dovezl. Cílem naší červnové cesty na Moravu se stalo město plné historických památek. Směrem na Kroměříž se vydala teplická obrvýprava. Kromě zmíněné šestice se do hanáckých Atén vydali tito členové doprovodu: hlavní trenér Ing. Vadimír Hadraba, Miloš Toman, Diana Tomanová, Míša Tomanová, Marie Božoňová, Jirka Stránský, Lenka Stránská. I slabší počtář vidí, že na jednoho hráče připadal jeden a kousek hlídače. Cílem nás doprovodných nešachových osob bylo akci si užít a ukázat dětem zajímavé památky, jako 17. nasazené nás boj na předních stolech asi nečekal…. Jediný dospělý šachista ve výpravě měl cíle vyšší, prostřídat výhry a prohry tak, abychom se čtyřikrát z devíti sehraných zápasů radovali.
Hned první kolo v pátek navečer nám jasně ukázalo, že tady na úrodné Hané nám pšenka zadarmo nepokvete, Staré Město s Vojtou Plátem nás vypráskalo 5:1. Vyhrál Ondra a mírně se na zbytek týmu mračil, že mu to těch pět před ním pokazilo, zvítězil opravdu parádně. Ale dal jim ještě šanci, věřil, že od soboty to už bude lepší.
Pak už jsme se šli ubytovat, na pokojích Arcibiskupského Gymnázia jsme se mi bezvěrci ze severu cítili trochu jako v muzeu. A protože jsme se my dospělí z doprovodu Teplic a Údlic tenkrát ještě tak moc neznali, šli jsme to napravit do restaurace na náměstí. Hodná Marcelova babička Maruška vzala dobrovolně hlídací službu na pokoji a my ostatní vyrazili na občerstvení. Paní na vrátnici nás varovala, že o půlnoci odchází, klíč od vrat je starobylá rarita a nepůjčí nám ho a má jen jeden. Tak jsme si hlídali čas, abychom mohli zalehnout, budova je zamřížovaná a oknem dovnitř ani ven nelze. Jiné výpravy sháněly lejstro, s kým ráno hrají, aby mohli analyzovat, na netu se to tenkrát ještě najít ani nedalo. My nechali děcka hrát karty, vždyť už je to jedno, budeme-li 17. nebo 19….
Ještě že jsme se ani nedívali! Ráno nám los posadil k protějším stranám šachovnic právě Údlice, tenkrát tedy MŠ Údlice. Teplický tým předvedl Ondrovi, že mu to dál kazit nehodlá a dali jsme krajanům kanára. To ovšem znamenalo těžšího soupeře do dalšího kola, silné Říčany. Trenér nám vysvětlil, že budou-li hráči pokračovat stylem výhra-prohra, bude on spokojený. Jenže naše děti to nějak neslyšely a soupeře drze porazily 4,5:1,5. Pak už to ovšem přestala být legrace, program nám vybral Frýdek-Místek C (F-M měl tenkrát i Déčko). Profíci ze severní Moravy nám nandali, alespoň 1,5 bodu jsme jim přece jen sebrali. Připomínám, že tenkrát se za zápasové vítězství dávaly 2 body a za remízu 1. Po třech dopoledních kolech následovala pauza s možností prohlídky zámku. Nedávno jsem četla, kulturní že program uprostřed turnaje zhoršuje hru a šachisty rozptyluje, tenkrát jsme to ovšem nevěděli a přihlásili jsme naši výpravu na prohlídku kroměřížského zámku. Průvodkyně nám vše vyprávěla moc zajímavě, děti si mohly v hlavním sále i zazpívat, prošli jsme si i zahradu. Šachisté se nám vrhli na prolézačky a my „mudlové“ jsme si říkali, že je to jedno, kolikátí skončí. Hlavně když jsou dobrá parta a užijou si ten víkend. Po pauze nás čekal soupeř z našeho krajského města, který se na MČR dostal z jakéhosi náhradnického místa. No, tentokrát to kanár nebyl, jeden bod jsme jim nechali, i když ten prý už byl taky skoro náš, ale vždyť je to jedno. Měli jsme tak už 3 výhry z plánovaných 4, tož máme skoro splněno a děcka můžou hrát v klidu. Šesté kolo nám přineslo domácí a tu nejtěsnější a tedy nejpříjemnější výhru 3,5:2,5. Děti byly tenkrát malé, taktiky většinou neznalé, Kamila s Ondrou byli ještě o rok mladší, než supermladší žáci, ale tak nějak sami vycítili, že když se jednomu zrovna nedaří, musí ostatní zapnout a dotáhnout to. Tož to bylo infarktové, ale nakonec vítězné. A prásk, Panda! Slavná Panda Rychnov se jmény několika sponzorů v názvu. Tenkrát neplatila pravidla pro sestavování soupisek podle ELA a Panda měla na první šachovnici holčičku, se kterou bych při vší úctě i já snad zremizovala, Honza byl znuděný a za minutu odcházel. Ty pravé hráče dali až od dvojky a tam to pak začalo lítat… nakonec jim teplické děti povolily jen dvě výhry! Ondrův soupeř, věkem mladší žák, vzrůstem trenér, dostal po čenichu, jak mohl prohrát s takhle malým klukem! Po tomhle sobotním závěrečném kole jsme my dospělí jásali, že to snad ani není možné, pět výher!!! Ještě že jsme šli na tu prohlídku zámku J Cestou k hotelu jsme mládeži nakoupili nanuky, bylo nám jasné, že v neděli nás už posadí pěkně vysoko na horké židle proti hlavním favoritům. U ubytovny na nás už čekala zlověstná cedule, Frýdek-Místek B!! Zatím vedoucí družstvo, které porazilo o teoreticky nepřekonatelný Frýdek-Místek A!!! Konstatovali jsme, že nemá cenu cokoliv analyzovat, ať si děti zase hrají karty. Maruška opět hlídala a my ostatní zase s údlickým doprovodem vyrazili na nějaké to občerstvení. Zamířili jsme netradičně do cukrárny a dodnes vděčně vzpomínáme na paní cukrářku!, která nám krátce před půlnocí smažila topinky…… tentokrát jsme málem přetáhli zavíračku na gymnáziu, utíkala jsem tedy napřed, dala nohu mezi dveře a paní vrátnou společensky bavila, než se dostavil zbytek cukrárenské a nakonec i česnekové výpravy.
Ráno byly nějaké zmatky se snídaní, už už to vypadalo, že nestíháme. Naštěstí Miloš Toman operativně zajistil pro celou výpravu náhradní jídlo a urychlený transport do hracího sálu. Naši seděli na první šachovnici proti vedoucímu týmu.
U družstva soupeřů stáli profi trenéři v dresech. Kvůli zmatkům se snídaní stály u týmu Tepličáků jen šachové amatérky Marie, Diana a Lenka. Šéf favoritů Stanislav Jasný nám říkal, že je to pro ně klíčový zápas, porazili Áčko a teď jedou na zlato. Já na to „No my vám v tom bránit nebudeme…“ . Jenže dva trenéři Frýdku-Místku začali své hráče obcházet a něco jim jednotlivě šeptat. To nás rodiče a babičku naštvalo, našim dětem snad nikdo před zápasem nic podnětného neporadí? Tak jsme našince také obešli a špitali jim moudra typu „než budeš svačit, umyj si ruce“, o šachách jsme nevěděli nikdo nic nic. Pak už se začalo hrát. Tepličtí k zápasu přistoupili opravdu „zodpovědně“. Vítek udělal tah a šel někam na druhý konec sálu. Honza zatáhl a šel pozorovat Kamilinu partii. Marcel zatáhl a šel pozorovat Kamilinu partii z druhé strany židle. Kamila koukala, proč na ni kluci koukají. No a Vojta s Ondrou se snažili hrát, nebo alespoň zůstali sedět na svých židlích. Tož jsme se přesunuli dolů do bufetu na kafe, ať si šachisti hrají, co umí. Ale za chvíli přiběhla Diana Tomanová, že Vítek se chce poradit, zda přijmout remízu. Trenér Vladimír opustil svou dávku kofeinu a vyběhl k zápasu, mezitím si to Vítek rozhodl sám a přijal. Hurá, jásali jsme my amatéři, nebude kanár! Pokračovali jsme v konzumaci kávy, za chvíli se přisunula Kamča. Měla o hodně silnější soupeřku, v té době již úspěšnou a o pár let starší Karolínu Langnerovou, mně to znělo stejně, jako kdyby měla hrát s Judit Polgárovou. Realisticky povídám: “tak jsi prohrála, co, nevadí“. Kamča pronesla památnou větu:,,Vyhrála jsem, byla lehká“. To nás málem porazilo, to dítě nemá respekt k medailistce z MČR o dvě kategorie výše! Koupila jsem Kamile v bufáči za odměnu Kinder vejce a šla se podívat nahoru k partiím. Tady mi stoupnul tlak mimo rozsah měřitelnosti, Vojta vyhrál a stav je 2,5:2,5!! Seděla jsem na chodbě, hryzala si ruku a za chvíli slyším Miloše Tomana, jak se domlouvá s Ondrou, kdo z nich nám to vlastně řekne……Honza vyhrál a my porazili něco jako FC Barcelonu! My dospělí začali předvádět oslavné indiánské tance, jásat, skákat – jen si pamatuju, že kolem šel pan Marcel Vlasák z Chodova (jeho syn Lukáš hostoval za Liberec) a oprávněně se na nás díval, kudy že jsme tomu Chocholouškovi uprchli. Řvali jsme a jásali jako na hokeji. Trenéři F-M si shromáždili svůj tým, rozebírali s nimi partie, kde co bylo potřeba hrát jinak, my jim do toho halekali tak, že strýc Pepin byl proti nám zamlklý. Už nám bylo všechno jedno, koho nám posadí do posledního kola, děti ovšem byly v klidu a už zase mazaly karty. No, zápas s Frýdkem-Místkem A už jsme moc nevnímali, jejich hráčka na poslední šachovnici měla pořád ještě větší ELO než náš Honza. No, prohráli jsme, ale kanár to nebyl, Vojta čestně půlil, ostatní měli soupeře z jiného levelu. A pak už jsme jen jásali, ať už to dopadne jak chce, my porazili několik Goliášů a máme co slavit. Ovšem s Maruškou jsme přece jen pošilhávaly po monitoru, poháry byly do pátého místa, tak bychom se tam třeba mohli nějak…. Děkuji tímto pořadatelům, že mě nevyhodili, když jsem tam drze vlezla a začala skákat, Teplice skončily opravdu páté!
Mostečtí museli odjet nějak dříve, byli na Moravě vlakem, údličtí ale zůstali na celé vyhlášení a připravovali si ruce a hlasivky. Když na pódium pozvali páté Teplice, strhla se v sále vřava jak po gólu Petra Svobody. Marcelovi přijeli na závěr akce fandit ještě další příbuzní, na tleskání nás tedy bylo zase víc. Naši hrdinové si tu svou slávu opravdu užili
Vyfotili se s pohárem, naporcovali medvěda, tedy získaný dárkový koš plný dobrot. Za sebou nechali i extraligové velkokluby, byli jasně nejlepší z našeho kraje a vybojovali i přímý postup na další mistrovství. Vojta byl čtvrtým nejlepším hráčem na druhé šachovnici, ale hlavní je, že našinci hráli jako tým, podporovali se, vždy zabrali v pravou chvíli. Když někdo něco zašmoulil, ostatní zapnuli a dokázali bodovat, sešla se parádní parta.
Pak už jsme všichni naskákali do aut a vydali se k domovu. Jirka vymyslel, že si prohlédneme ještě Velehrad, Vojta s Kamčou souhlasili a během tří vteřin v autě usnuli. Ať si pak někdo říká, že šachy nejsou namáhavý sport, Velehrad jsem si prošla jen já sama a děti jsme museli budit až před naším domem.
A pak jsme na akci ještě dlouho a dlouho vzpomínali, třeba na to, jak Jirka Kalužný navedl Kamilu, ať se jde soupeřky zeptat, zda je z Frýdku nebo z Místku. Kamča teda šla a předsedovi za chvíli hlásila, že Karolína je v Českého Těšína. Jo, to to letí, už je to deset let…..
A co dělají členové našeho na věčné časy ALL STARS TEAMU dnes?
Honza Rubeš je pořád šachovou jedničkou, za těch deset let se stal mistrem republiky, bodoval i v rapid šachu, medaili získal i na MČR v bleskovém šachu, zahrál si mistrovství světa i Evropy, mládežnickou extraligu. Tituly krajských přeborníků dnes sbírá v kategoriích juniorů i mužů, hraje na první desce v teplickém ligovém týmu, v šachu se mu pořád skvěle daří, přejeme mu mnoho dalších úspěchů! Velkou radost by z něj měl i jeho trenér pan Jindřich Trapl.
Vojta Stránský získal pár medailí v krajských přeborech, později se věnoval výuce mládeže, byl třeba prvním trenérem dnešních borců Martina Krutského a Marka Piskače. Vyškolil se pro funkci rozhodčího, vše kolem šachů ho vždy moc bavilo. Dal na radu pana Trapla a dnes studuje jadernou fyziku. Už není aktivním členem ŠSČR, ale za hranicemi našeho kraje dál šachy hraje i organizuje, nedávno si dovezl pohár z přeboru ČVUT. Na své úspěchy ve sportech od písmene Š navázal 6. místem na Akademickém mistrovství ČR v šermu.
Vítek Rubeš hrál vždycky moc zajímavé šachy, komplikované pozice s neprůstřelnou obranou, i on byl žákem pana Trapla. Vítek byl ale moc šikovný i na spoustu dalších činností, cyklistiku, chemii, rybaření, počítačové technologie. Dnes šachy už aktivně nehraje.
Marcel Tilgner byl nadšeným šachistou ještě v dalších letech, trénoval u Olega Spirina. Bodoval v kraji i na republice v přeboru škol, patřil k nejlepším v žákovském ligovém týmu. Dnes už hraje jen pro radost jako neaktivní hráč, naposled získal medaili v krajském kole přeboru škol za Gymnázium Teplice, zahrál si i republiku. Marcel je kytaristou ve dvou kapelách a v těchto dnech právě maturuje.
Kamila Stránská udělala velkou spoustu práce pro propagaci šachu v našem městě. Několikrát převzala pohár pro nejlepší mládežnické sportovce okresu. Získala celkem šest medailí z mistrovství republiky, je trojnásobnou mistryní Čech, tituly krajské přebornice už ani nespočítám. Postoupila na Mistrovství EU i Evropy. Napsala bych, že doma má asi 150 medailí a 120 pohárů, ale už to není pravda. Doma má jeden pohár na památku, ostatní se po velkém třesku přestěhovaly do mé kanceláře. Kamča dnes hraje soutěž KPIII a občas nějaké to mistrovství republiky juniorek.
Ondra Toman patří dnes k nejlepším hráčům našeho kraje. Ve své sbírce má medaili z MČR v klasickém šachu i bleskovém šachu, i on postoupil na Mistrovství Evropy. Několik sezón hrál mládežnickou extraligu, pravidelně vítězil na turnajích Grand Prix. Ondra hostoval v teplickém týmu mladších žáků i v dalších letech a historie se opakuje, nyní hostuje v našem ligovém družstvu dospělých a patří k stabilním oporám.
Najdete na následující fotografii tři členy ligového družstva ŠK Teplice A?
A tak při vzpomínání, jak jsme tenkrát před deseti lety dobyli Kroměříž, musím aspoň dodatečně poděkovat (když tenkrát jsme neměli internetové stránky, nejvýš nástěnku v klubovně). Děkuji tedy v roce kulatého jubilea velkého úspěchu všem členům pro nás zlatého týmu, tedy Honzovi, Vojtovi, Vítkovi, Marcelovi, Kamile a Ondrovi! Dík patří i všem členům doprovodného týmu za neustálou péči o naše hvězdy. A i když už si třeba v budoucnu na šachy ani nevzpomenu, určitě nikdy nezapomenu na ten vítězný řev v hracím sále a na kroměřížské mlžácké topinky!
- Zobrazení: 2312
- Základní údaje
- Napsal Lenka Stránská
V pátek 15.5.2015 se v našem krajském městě konalo Mistrovství České republiky v rapid šachu seniorů. Na startovní listě byl mezi dvaatřiceti hráči i jeden reprezentant ŠK Teplice, tradiční účastník tohoto mistrovství, pan Ivan Žahour. Papírové předpoklady mu určovaly osmou příčku. Mezi adepty na titul byl jeden IM a jeden FM, pan Žahour hrál ale včera bez respektu k těmto písmenům. Minulý týden se "rozpinkal" na Memoriálu Antonína Drvoty a v pátek už sázel do výsledkových tabulek jednu jedničku za druhou. Jedinou remízu povolil pan Žahour třetímu nasazenému hráči, zvítězil na prvním, druhým i čtvrtým. Turnaj se hrál na šest kol a výsledek Ivana Žahoura je úplně snový, vybojoval 5,5 bodu! Před stříbrným IN Josefem Juřkem z ŠK AD Jičín měl náskok celého bodu, na bronzovém stupínku skončil Richard Jerman z Kladna.
Panu Ivanovi Žahourovi moc a moc gratulujeme k vynikajícímu úspěchu! Teplice, mistři!
Výsledky MČR seniorů v rapid šachu najdete zde
Fandili jsme také Jiřímu Jiráskovi ze Slovanu Jirkov, který hostuje v pohodovém týmu ŠK Teplice C, vítězi KP II B. I on poskočil oproti svému nasazení o dost příček nahoru a skončil v první prestižní desítce, obsadil deváté místo. I jemu patří velká gratulace.
- Zobrazení: 1599
- Základní údaje
- Napsal Lenka Stránská
V sobotu 9.5.2015 se v Domě kultury Teplice konal již XXV. ročník Memoriálu Antonína Drvoty. Tento turnaj je již tradiční vzpomínkou na spoluhráče a kamaráda teplických harcovníků, šachy na jeho počest si přijíždějí ale i žáci a junioři nové figurkové generace. I letos počet účastníků překročil stovku, zájemci o rapid šach i setkání s přáteli zaplnili estrádní sál.
Turnaj se hraje zároveň jako krajský přebor mužů, žen, juniorů a juniorek, dorostenců a dorostenek v rapid šachu, pořadatelé předávají také speciální ceny, turnaj je ovšem populární i za hranicemi našeho regionu. Účastnici turnaje se sjeli nejen z různých koutů našeho regionu, ale i z Prahy, Karlovarska, středních Čech, Vysočiny… Letos jen byla trochu slabší účast žáků, kteří hráli v pátek 8.5. své finále Grand Prix a přece jen, i šachisté musí občas odpočívat. Ale zase výborně klapla spolupráce s pořadateli hokejového mistrovství světa, kteří na sobotu nenasadili žádný zápas naší reprezentace.
Letošní ročník byl jubilejní dvakrát, již se hraje celé čtvrtstoletí a po dvacáté jej pískal FA Danouš Platánek. Ten také při slavnostním zahájení předal květinu vzácnému hostovi, paní Mackové, sestře Antonína Drvoty. Ta si zavzpomínala s Petrem Šťastným na šachové boje svého bratra, na atmosféru při tehdejších turnajích. Paní Macková sleduje stále šachové dění, jejím oblíbeným hráčem je David Navara, jehož nedávné vystoupení v pořadu Všechnopárty ji pořádně rozesmálo.
První šachovnice byla jako již tradičně na pódiu, přenos partie do sálu zajišťoval opět Milan Maščák.
Místo nahoře si po celou dobu zajistil první nasazený GM Petr Neuman. A třeba jeho koncovka proti domácímu Honzovi Rubešovi měla u plátna sledovanost skoro jako zápasy nedalekého hokejového Litvínova. Na předních stolech hráli z teplických nejčastěji Honza Rubeš a Lukáš Klement, probojovali se sem i Vladimír Hadraba a Martin Krutský, oba si zahráli právě s Honzou, který už doma nějakou tu plaketu s portrétem Antonína Drvoty má a letos se snažil vybojovat další do sbírky.
Plusem akce je i to, že se u šachovnic mohou potkat trenéři s žáky, otcové a děti, hráči různých věkových kategorií. Oblíbenosti turnaje napomáhá i místo konání, v centru je nepřeberné množství obchůdků a restaurací, místo pro občerstvení během pauzy na oběd si vybere každý. Doprovod si mohl v přísálí užít koncert Severočeské filharmonie Teplice, odpoledne se zase na přilehlé kolonádě někteří šachisté poslechli jazzový orchestr. Milovníci hry na piano se realizovali přímo u vchodu, kde si může vyzkoušet hudební produkci každý. Ovšem samozřejmě se nejvíce hrály šachy, motivací účastníků memoriálu byla prestiž, radost a také hromada cen. Kdo chce mít v Teplicích jistou odměnu, musí skončit do 20. místa, umístit se v krajském přeboru, mít správný věk nebo se trefit na prémiové příčky, šanci má tedy každý. A jak to tedy dopadlo?
Celkovým vítězem Memoriálu Antonína Drvoty se stal již zmiňovaný GM Neuman. Druhé a třetí místo obsadili reprezentanti pořádajícího oddílu, stříbrný skončil Honza Rubeš a bronzový Lukáš Klement.
Do první desítky se probojoval ještě Ing. Vladimír Hadraba. Krajským přeborníkem v kategorii mužů se stal Honza Rubeš, a protože věkem patří ještě k juniorům, převzal si cenu za vítěze v H20. Druhý v KP mužů skončil Lukáš Klement a třetí Ondra Toman z Klášterce n. O., který hostuje v našem ligovém Áčku. Ondra byl zároveň nejlepším hráčem kategorie H18. Další mládežnické medaile získali Honza Vykouk z Mostu a Aleš Horák z Údlic. Nejlepší juniorkou i dorostenkou byla vyhlášena Eliška Mrišová z ASK Lovosice. Zlato mezi ženami získala klášterecká Helena Grussová, stříbro litvínovská Míša Šaffová, bronz Maruška Bažantová z krajského města, květinu a cenu si odnesla i Monika Durdisová ze Štětí..
Nejstarším účastníkem turnaje byl pan Jiří Kudera ze Slavoje Litoměřice, cenu pro nejmladšího hráče získal Štěpán Mrišo, člen stejného oddílu, jako jeho sestra Eliška. Štěpán se narodil v roce, kdy pan Kudera slavil 71. narozeniny…
Nejlepší taktiku, strategii a trefu prokázal údlický Matyáš Kalužný, který svou hru řádně naplánoval a trefil se tak na jubilejní 25. příčku, odnesl si tak obrovský balík plný dobrot. Sladkou cenu pak získali i ti, kteří skončili na kulatých příčkách, tedy Michal Bürgermeister, domácí Matěj Kotrba (ten si své umístění na zarovnaném místě i vědecky předem spočítal a vysvětlil), Miroslav Forman, Miloš Mrišo, Vladislav Tyban, Eliška Mrišová, Rudolf Žikavský a Matěj Tomášek. A na závěr si pro čokoládu přišli všichni žáci, kteří prokázali tu statečnost, že usedli na turnaji k partiím proti dospělým zkušeným šachistům.
Výsledky najdete zde
Fotografie najdete zde
Při loučení se k mým uším dostala jen slova chvály. Spokojené byly rodinné šachové klany Mrišových a Horákových, kde všichni získali pěknou cenu a obálkovou metodou i nějakou tu korunu. Na turnaj se přišli podívat i Tepličáci, kteří tentokrát nemohli hrát, zastavili se tedy aspoň pozdravit a podpořit své oddílové (nebo už vlastně spolkové?) kolegy. V sále jsme tak potkali exexpředsedu Josefa Obršála, Frantu Bublíka, Kinga Dejvida, Michala Vacka a další.
Velký dík patří hlavnímu sponzorovi turnaje, teplické společnosti AGC Flat Glass Czech a.s., největší výrobce plochého skla ve střední Evropě nezapomíná, že Antonín Drvota pracoval právě ve sklářství.
Další ohromné poděkování patří organizačnímu týmu v čele s ředitelem turnaje Radkem Bayerem. Všechno klapalo a fungovalo, příslušné jedničky a nuly byly zapsány na ty správné řádky. Děkuji dalším členům týmu, kteří zajistili logistiku celé akce, organizovali a nosili, sháněli, stavěli a bourali. A všem účastníkům, kteří v těchto dnech právě maturují a i tak si přišli zahrát, přeji dobré otázky a krásné známky.
XXV. ročník Memoriálu Antonína Drvoty je tedy za námi, ŠK Teplice může být spokojený s organizací akce i se skvělými výsledky svých hráčů. A už se pomalu začíná připravovat další ročník. Ještě v hracím sále jsme začali domlouvat jedno překvapení na příští rok. Vyjde to? Uvidíte na XXVI. ročníku!
- Zobrazení: 2767
- Základní údaje
- Napsal Lenka Stránská
V pátek 8.5.2015 se v Chomutově konalo finále mládežnického Grand Prix Ústeckého kraje. Našinci se vydali potvrdit, případně vylepšit svá celková umístění, do závěrečného pořadí se započítává pět nejlepších míst ze sedmi turnajů. Na GP se dají také uhrát body, potřebné pro postup na krajský přebor v šachu, kde už lze získat jízdenky na mistrovství Čech. No a v neposlední řadě je na turnajích Grand Prix zábava, potkáte tu spoustu kamarádů, můžete si zahrát fotbálek a načerpat síly u švédských stolů se slanými i sladkými dobrotami.
Velkou radost měli reprezentanti našeho spolku hned u prezence, Šachový klub Teplice byl nejpočetnější výpravou! Hujerovitý jsme měli tentokrát naštěstí i doprovod, do Chomutova se vydali trenéři, matky, otcové, sestry i kamarádi junioři.
Nejvíc reprezentantů měly Teplice v kategorii mladších žáků. O bednu turnajovou i celkovou se rval Palko Kufel až do posledního kola. Tentokrát nenašel mezi krajany žádného přemožitele, po bodu mu sebrali jen hráči 1. Novoborského ŠK, tedy záložní zdroje vítězů šachové extraligy. Palko skončil šestý, o dvě místa lépe, než byl nasazený. Dost dobré čtyři body uhráli i naši dva supermladší žáci, kteří budou v téhle kategorii bojovat ještě následující dvě sezóny, tedy Honza Václavík a Ondra Slíva. Ten porazil i celkového medailistu! Čtyři výhry si připsal i Tomáš Frontz, který letos začíná a hraje fakt dost dobře. Tihle čtyři borci skončili v první polovině startovní listiny. Vojta Kufel uhrál 50%, turnaj byl pro něj i přípravou na MČR osmiček, kam přejel rovnou z Chomutova Tři body získal Jonáš Burger, tentokrát si zahrál s opravdu těžkými soupeři. No a další z našich nadějí Jakub Češpiva jednou remizoval a jednou vyhrál, společně s Vojtou budou patřit mezi mladší žáky ještě po tři další sezóny. Naštěstí nebyl nikdo lichý a všichni šachisté si opravdu zahráli sedm partií, pocvičili se, potrénovali, zjistili, co hrát i příště a od jakých tahů utíkat daleko. Případně si situace zanalyzovali se svými trenéry Palem a Filipem, Ondrovi pomáhal s rozbory i tatínek. Pohybuchtiví mladíci se vyřádili i na přilehlém fotbalovém hřišti, ti v dresech ŠK Teplice byli aspoň lehce identifikovatelní a dohledatelní. Zajímavé je, že všechny tři medaile z kategorie mladších tentokrát cestovaly za hranice našeho kraje.
Mezi staršími žáky seděl Marek Piskač po celou dobu proklatě vysoko. Zahrál si s krajskou špičkou i s hosty z Karlovarska a Liberecka. Marek už letos uhrál bronz a přebírání medailí se mu tak zalíbilo, že porazil šest ze sedmi soupeřů a poprvé svou kategorii vyhrál! Získal tak krásný pohár a užil si mohutný potlesk (viz foto - zlatý Marek na pódiu)
Nikita Koval se dostal opět nad 50% a uhrál 4/7. Pavel Králik za 3 výhry prakticky obhájil své nasazení, Roman Markelychev získal 2,5 bodu. Ladislav Bakányi skóroval dvakrát, hned v prvním kole porazil jednoho z favoritů.
Dorostenci byli tentokrát mimořádně silní, tuhle kategorii si poprvé zahrál Honza Vykouk, věkem starší žák, výkonností adept na medaile mezi muži. Poprvé v sezóně a zároveň naposled v životě nastoupil Honza Mikeš, několikanásobný medailista z MČR a reprezentant naší republiky. Nechyběli ani tři údličtí králové ani častý vítěz turnajů Grand Prix Ondra Toman.... Náš Vašek Bartoš v těchto dnech maturuje, v Chomutově nehrál, ale během odpoledne přijel spolu s Honzou Rubešem své oddílové kolegy aspoň povzbudit. Roli nejvýše nasazeného dorostence z Teplic tak převzala Kamila Stránská. Za 4 body si poskočila mezi chlapci oproti nasazení o 2 místa výše na 9. příčku. Ovšem ve své kategorii dorostenek neměla konkurenci a získala zlatou medaili (na fotografii společně s nejlepší starší žákyní Eliškou Mrišovou a zlatou mladší dívkou Lenkou Gárskou).
Filip Zeman skončil s 3,5/7 jedenáctý, také lépe, než určovalo papírové pořadí. Kryštof Burger obsadil 13. příšku se třemi body, Standa Králik zvítězil jednou.
Výsledky všech tří kategorií najdete zde
No a pak už krajský šéf mládeže Jirka Kalužný bleskově spočítal celkové výsledky a mohli být vyhlášeni i šampióni seriálu Grand Prix. Téhle závěrečné slávy jsem se poprvé zúčastnila v roce 2004 a moc jsem se těšila, jak si to letos ještě naposled užiju a pořádně zatleskám všem Tepličákům. Nakonec jsem si ale moc nezaplácala, ne snad že by naši nebyli úspěšní, ale pomáhala jsem s předáváním medailí. Moc ráda jsem pověsila na krk Palkovi Kuflovi stříbrnou placku za celkové druhé místo mezi mladšími žáky (na fotografii stříbrný Palko hned vedle zlatého Kuby Šťastného).
Doma to doslova zůstalo ještě jednou, Kamila obsadila první místo mezi dorostenkami. V každé věkové kategorii si pro diplom došlo na pódium 10 nejúspěšnějších celkového pořadí. Mezi mladšími jsme tedy měli stříbrného Palka, mezi staršími drtivě finišujícího bramborového Marka a mezi dorostenci čest Teplic zachraňující devátou Kamilu.
Fotky z akce najdete zde
Celková bilance zdí dobře: v jarním chomutovském turnaji Grand Prix získal ŠK Teplice zlato a zlato (Marek a Kamila), v celkovém pořadí seriálu stříbro a zlato (Palko a Kamila). Tepličtí uhráli také dost dobrých výsledků a povedených partií, navíc hlavně mezi mladšími máme nadějné zálohy do dalších let.
Během dne jsme samozřejmě zavzpomínali na pana Jindřicha Trapla, dovezli jsme mu květiny od teplických a chomutovských přátel šachu. Myslím, že by teplické hráče za výsledky v Grand Prix určitě pochválil!
A jak to dopadlo s Vojtou Kuflem na Mistrovství ČR dětí do 8 let? Vojta opět prokázal ocelové nervy, první den uhrál ve své chlapecké kategorii 2/6 a druhý den - pozor - 3/3! Přibližně obhájil své nasazení, dostal se nad padesát procent, moc mu gratulujeme! Vojta byl navíc v celém startovním poli jediným reprezentantem Ústeckého kraje (89 chlapců, 20 dívek).
Jen tak dál, doufám, že i v dalších letech si můžeme půjčovat hymnu od žlutomodrých fotbalistů a budeme teplickým mladým šachistům společně s Kamilem Střihavkou zpívat: ,,Teplický tu koně jsou, soupeře svý roznesou"
- Zobrazení: 2416
- Základní údaje
- Napsal Lenka Stránská
Ligová sezóna mládeže začala tradičně v říjnu a skončila poslední dubnový víkend. Letos se naši šachoví mladíci vydali na závěrečná tři kola směrem na Plzeň. A hned prozradím pointu, ligovou příslušnost uhájil teplický tým v pohodě i pro další období. Podrobnou reportáž o misi do města piva přináší hlavní trenér výpravy Ing. Vladimír Hadraba:
,,Závěr letošní ligové sezóny družstev mládeže proběhnul o uplynulém víkendu v Plzni. Družstvo našich mládežníků si na něj jelo v klidu zahrát, protože karty byly již rozdány po 8 odehraných kolech: postoupit nemůžeme, spadnout taky ne. Protože je potřeba, aby ligu mohlo hrát plnohodnotně víc než oněch 6 členů našeho kádru + 1 host, jel s námi úplně poprvé i Nikita Koval, který hraje šachy poměrně krátce, ale viditelně se zlepšuje a je teď potřeba, aby odehrál co nejvíce dlouhých partií.
Doprava auty byla tentokrát na dvě směny. V pátek dovezl Palo Kufel svého Palka a Marka Piskače do Kadaně ke Šťastným, kde oba přenocovali a spolu s naším úspěšným hostem Kubou Šťastným vyjeli ráno směr Plzeň. Já se zbytkem výpravy ve složení, Martin, Martin, Kryštof a Nikita jsme vyrazili v sobotu ráno. Cesta proběhla bez problémů, takže těsně po půl desáté jsme se na místě pozdravili.
Hrát se začalo jak obvyklé jest o desáté. V dopoledním kole nás čekal soupeř z trojice nejtěžší. Domácí družstvo ŠK 64 Plzeň (to je skoro vlastně výběr Plzeňského kraje mimo Domažlic) mělo ještě teoretické šance na postup do extraligy, podle toho to také vypadalo. Přes výraznou elovou převahu soupeře naši statečně vzdorovali, takže kolem 13. hodiny se na celém sále hrály už jen 4 partie, z toho ale byly tři naše. Hezkou výhrou potěšil Kuba Šťastný. Marek Piskač se bohužel tentokrát dostal na neznámou půdu - sicilský gambit byl pro něj "pole neorané". Z pozice se nakonec jakžtakž dostal, ale ztracený čas chyběl. Ne moc hezkou partii bohužel sehrál Palko Kufel. Nikita ztratil v zahájení pěšce, pak ale mohl hezky zakombinovat. Bohužel to neviděl a později prohrál koncovku - zkušenosti se prostě někde sbírat musí. Excelentně rozmlátil svého soupeře (který je také několikanásobný účastník MČR různých věkových kategorií a po sezóně prý bude mít ELo 2100) Martin Krutský. Partie trvala sice kolem 3 hodin, ale měla jen 25 tahů ... Za stavu 2 : 3 měl Martin Mašek se svým o více než 400 bodů silnějším soupeřem na šachovnici tutovou remízu, hrál ale pro tým a pokusil se to vyhrát. Bohužel opak se udál a Martin to prohrál. Nicméně velká pochvala za bojovnost a týmového ducha.
Odpolední kolo proti týmu ŠK Karlovy Vary mělo víceméně podobný průběh, jen s tím rozdílem, že tentokrát se nedařilo Kubovi Šťastnému, který v rovné pozici vlezl přímo do matu. Naopak těžkou koncovku vyhrál Martin Mašek a oním neúspěšným bojovníkem za stavu 2 : 3 byl Marek. Martin Krutský mě pomalu začíná přesvědčovat, že už o tom ví víc než já - jeho pozice se mi nelíbila, přesto ji s přehledem vyhrál. A nemám pocit, že šestá hráčka březnového MČR dívek do 16 let Blanka Brunová by mu něco usnadnila.
V neděli jsme hráli proti druhému karlovarskému týmu, ŠK Tietz. Tentokrát jsme měli elovou převahu my, ale jak to tak bývá, vše se vyvíjelo jinak. Přesvědčivě vyhrál Martin Krutský, když jeho soupeř odtahal asi 15 tahů teorie a nevěděl kudy dál. Martin si v klidu připravil útok a udeřil. Marek po zahájení sebral pěšce a i jemu jsem věřil, ostatní partie ale byly buď špatné, nebo nejasné. Postupně se ale "vyčasilo". Kuba Šťastný nepozorností (měl by hrát pomalu!) ztratil dva pěšce, ale pozici trochu zamotal a jeho soupeř nevěděl kudy kam - výsledkem bylo opakování tahů a remis (jediná z našich 18 partií). Slečna Bartošová s vidinou své 3. VT se s Nikitou (při zahájení soutěže 4.VT) pustila do složitých výměn, na jejichž konci byl ale do lasa chycen bílý kůň a Nikita partii postupně vyhrál - na třetí pokus tedy první výhra a já věřím, že příště bude líp, protože Nikitu šachy baví. Černý Petr zůstal opět Palkovi. K výhře dovedl partii postupně i Marek, takže bylo rozhodnuto - 3,5 : 1,5. dost ostudně to postavil Kryštof. Měl prohrát skoro hned, soupeř ale místo hry na mat sebral ne úplně podstatného pěšce, Kryštof se z problémů vyhrabal a koncovka byla remízová. V pozici K+V proti K+V ale soupeř místo správně provedené nabídky remízy zatáhl tak, že Kryštof mu tu věž vyšachoval ...
Celkové shrnutí ligy vypadá následovně: excelentně na 1. desce Martin - jeho 9,5 z 11 mi připomíná někdejší výsledky Honzy Rubeše, takže doufám, že během krátké doby bude mít i Martin oněch Honzových 2200 a více. Hodně na ELO připíší Marek za svých 7 z 10 na 2. desce, Martin Mašek na 3.-4. i Kuba Šťastný za 7,5 z 11. Přibližně "na svých" je Kryštof Burger, propadnul nám tentokrát Palko. Celkově to vyšlo letos na 7.místo s výsledkem 5 výher proti týmům pod námi, jedna remíza proti Domažlicím místo před námi a 5 proher s týmy výše umístěnými napovídá, že výsledek je malé plus."
Tolik hodnocení šéfa výpravy. Já ještě přidám odkaz na fotografie
a na výsledky
Za snímky bojujících šachistů moc děkuji autorovi, Jirkovi Šťastnému z Kadaně! A také děkuji panu Stuškovi z Chodova za pravidelné aktuální internetové reportáže přímo z hracího sálu.
Soutěže družstev máme tedy v této sezóně zdárně za sebou a závěrečná rekapitulace je víc než potěšitelná:
ŠK Teplice A – hodně dobré čtvrté místo našeho převážně juniorského týmu v 2. lize
ŠK Teplice B – vynikající druhá příčka v krajském přeboru
ŠK Teplice C – famózní vítězství v KP II B a postup o level výše
ŠK Teplice D – pěkné páté místo v KP III B, dlouhé partie si zahráli zase noví žáci
družstvo mládeže – již zmiňované plusové sedmé místo, dobrý klidný střed tabulky
Nikdo teplický tedy v téhle sezóně nikam nesestoupil, družstva fungovala a U černé kočky našinci zanalyzovali hezkých pár partií. Všem členům teplických týmů z dlouhodobých soutěží moc gratuluji a děkuji. Tož jen tak dál! A na Céčko jsem si vzpomněla i při sobotních oslavách hokejového titulu v Litvínově, třeba se podobného „Nagana“ dožijí i tihle nadšenci, kteří teď rok co rok vyhrávají své soutěže a postupují výše a výše….
A na závěr ještě zmínka o jednom teplickém úspěchu o tomto víkendu v Praze. Bývalý člen našeho oddílu Vojta Stránský obsadil druhé místo na Přeboru v šachu pro akademickou obec ČVUT. Tady mohou hrát studenti i vyučující, profíci i amatéři, takže nevadí, že Vojta není členem ŠSČR. Ale pořadatelé zadali údaje podle loňska, takže Vojta měl ještě vedle svého jména tu dost dobrou značku, která má zvuk – ŠK Teplice!
- Zobrazení: 1543
