Minulá neděle 6.3.2022 přinesla do Teplic šachové derby dvou místních klubů. Bitva to byla napínavá, šachově zajímavá, ale samotné utkání bylo poznamenáno několika drobnými nepříjemnostmi o které se s vámi chci podělit a pak nakonec velkou radostí našeho týmu ze zasloužené výhry.
Teplice chess club vznikl před více než dvěma roky rozdělením našeho klubu ŠK Teplice a jeho soupiska čítá pouze 11 hráčů, z nichž někteří vůbec nenastupují. Navíc, pravděpodobně kvůli interním komplikacím, nastupuje Chess Club v posledních kolech pouze v sedmi lidech. To se samozřejmě může přihodit, ale co by se již dít nemělo je nahlášení hráčů do soupisky, kteří se nakonec nedostaví k partii. Nevěřím, že pánové Tuma a Šlangal v 6. kole a pan Hozda v 10. kole slíbili účast a pak prostě nepřišli. Vidím za tím evidentní snahu posunout hráče tak, aby čelili slabším protivníkům na zadních šachovnicích. Je to můj názor.
K samotnému zápasu. Naši soupeři se dostavili v sedmi lidech a předložili soupisku i s panem Davidem Hozdou, který nebyl přítomen. Milan Maščák, tedy mohl hrát bílými figurami na 8. šachovnici. Zatímco my se na utkání těšili a zdravili se jak s Honzou Rubešem tak s Milanem Křehlou, na ostatních soupeřích byla vidět nervozita. Dost možná pramenila z určitého přemotivování.
Krátce po desáté se začaly hrát šachy a hrálo se velmi soustředěně. Jen mi bylo líto Vládi Veverky, který přijel z Mostu a čekal na své sedmé desce na soupeře, o kterém jsme všichni tušili, že nedorazí. Po dvou hodinách jsme si připsali kontumační bod a teplický Chess Club pokutu.
Na prvních dvou šachovnicích hráli naši dva borci Vláďa Hadraba a Petr Šťastný proti mnohem silnějším soupeřům. Měli za úkol (tedy ode mne jako kapitána) postavit rovnou pozici a držet se zuby nechty, hledat věčné šachy, případně soupeře unudit k smrti. Ani v jednom případě se nepovedlo. Petr prohrál záhy, když mu pan Mikeš uhnul z hlavní varianty a získal tlak na královském křídle. Partii jsem později viděl a nebyla úplně ztracená, nicméně ELO 400+ rozhodlo.
Velmi solidně hrál Radek Bayer proti Milanovi Křehlovi. Oba soupeři se dobře znají a Radek svého protivníka k ničemu nepustil, získal ve střední hře kvalitu a pak hru dotáhl do vítězného konce.
Vašek Bartoš hrál nepříjemnou pozici černými proti panu Al-Dhabimu Faresovi, ale časem získal protihru a v jednom místě počítal vítěznou variantu, bohužel nedopočítal až do konce. Nakonec se oba soupeři shodli na remíze.
Má partie slibovala divokou jízdu již od začátku, díky agresivní hře paní Bažantové. Překvapila mne v úvodu střemhlavým útokem pěšců, čímž si ale předčasně odhalila své královské křídlo. Kolem dvacátého tahu jsem již stál vyrovnaně a "schramstnul" jsem otráveného pěšce. S kolegy po partii jsme se domluvili, že tomu budeme napříště říkat oběť dámy. Neviděl jsem totiž možnou výmluvu soupeřky, nicméně dáma byla za slušnou protihodnotu figura + věž + pěšec, plus dvojka střelců na mé straně. Ve chvíli kdy byla partie opět vyrovnaná se soupeřka, asi díky přehnané motivaci, dopustila strašlivé chyby. Nechala rozehrát mého špatného jezdce, tak že se dostal z kraje šachovnice doprostřed. Mé figury získaly postupně prostor a pak závěrečný útok proběhl již zdrcující způsobem, po kterém soupeřka až v mé nepřítomnosti zastavila hodiny a odešla od partie. Podání ruky se nekonalo a dokonce jsem ji musel nahánět, aby podepsala partiář. Normálně o svých soupeřích referuji s respektem, ale takovéto chování nepovažuji za korektní.
Bohužel podobným způsobem vzdal partii i pan Šlangal, když po dlouhé obranné hře, ve které stál trochu lépe, provedl na závěr hrubku a nechal Našeho Honzu Václavíka dojít pěšcem na osmou řadu.
Dohrávala se ještě partie na první šachovnici, kde Vláďa Hadraba postavil blokádu a hodně dlouho vzdoroval. Ale Honza Rubeš je silný kalibr, přesně ví, na kterou slabinu zaútočit a nasměrovat hru do vyhrané koncovky. Nicméně oba naši borci na prvních dvou deskách splnili svou povinnost "odsedět" silné soupeře tak, aby se mohlo rozhodnout na dalších šachovnicích.
V poslední partii Milan Maščák bílými trápil našeho Petra Vyslyšela, který měl naordinováno hrát hlavně solidně a nepouštět se do žádných dobrodružství. Svou úlohu splnil na 100%, když všechny soupeřovy hrozby odrazil a postupně vynutil zjednodušení. Efektně vynutil výměnu dam, kdy soupeři nezbylo nic jiného než na výměnu přistoupit, kvůli hrozbě matu. Po té postavil pevnost ve věžové koncovce a bylo jasné, že již nemůže prohrát. Touto remízou se skóre ustálilo na 5:3 v náš prospěch a my se mohli s radostí rozejít do svých domovů.