Druhé kolo krajského přeboru (KP1) hrálo naše béčko v domácím prostředí. Na to, jak vypadala účast jednotlivých hráčů ještě před 14 dny beznadějně, (nemocný Radek Škuthan, Láďa Kudrlička rodinné záležitosti) se nakonec podařilo poskládat celkem silnou sestavu. Radek se uzdravil, Láďa se uvolil a ještě k tomu nastoupil za naše béčko premiérově předseda oddílu Radek Bayer.
Po úspěšném zvládnutí organizace Velké ceny Teplic jsme ještě v předvečer zápasu na klubovně vše připravili a v neděli ráno se mohli bez stresu začít scházet. Žádná velká očekávání a ambice s ELOvě silnějším soupeřem nemáme, nicméně ...
Mostečtí přijeli na čas a přítomný předseda našeho oddílu se ujal oficiálního přivítání a soudcování zápasu. Po desáté bylo rozehráno a na šachovnicích se objevili první zajímavé pozice.
Mým soupeřem byl pan Šala, na kterého jsem se nestihl připravit, ale díky Štěstěně hrál přesně to, co jsem si v duchu přál. Získal jsem záhy velmi útočné postavení s velkou výhodou. Sice jsem hrál hlavně dle intuice, ale pozdější analýza dala za pravdu mému postupu.
Na třetí šachovnici náš Vašek Bartoš svedl souboj s bývalým členem našeho klubu Pepou Vrchotkou. Vašek ve své oblíbené hře omezoval stále více soupeřovu protihru a po získání prostoru na dámském křídle a otevření „a” sloupce se mu povedl taktický obrat, kterým Pepu zcela udolal. Byla to velmi rychlá a pěkná výhra.
Na čtyrce náš předseda čelil panu Kameníkovi a jejich partie připomínala souboj dvou zcela vyrovnaných šachových motorů, kdy se ani jeden nedopustil chybičky, postupně vyvinuli všechny figury, otevřeli centrum, povyměňovali co šlo. Když se pak vyměnili ještě pěšci dámského křídla a zbyl rovný materiál, soupeři uzavřeli smír.
Moje partie mezitím dospěla do kritického bodu, celou dobu bránící se soupeř po delším přemýšlení zahrál osudnou hrubku, když neprohlédl oběť dámy s následnými „vidlemi” a ziskem figury. Pak již nemělo smysl pokračovat, pan Šala tedy vzdal.
Najednou jsme tedy zcela nečekaně vedli, ale bylo důležité jak se bude dařit ostatním. Radek Škuthan i Nikita Koval hráli oba černými a stáli pasivně. Radkova pozice byla ještě otevřená, ale Nikita neměl moc co hrát.
Na první desce mezitím Láďa Kudrlička podlehl panu Vágnerovi v partii hrané s respektem k silnějšímu soupeři, kdy stál většinu času vyrovnaně a pak ke konci střední hry přehlédl ztrátu kvality. Náš náskok se tedy o bod zkrátil.
Nicméně máme v mužstvu „žolíka”. Honza Václavík, který hrál v předcházejícím dni Velkou cenu a udělal 7 ze 7, se dvoutisícového soupeře nezalekl. Hrál s ním velmi vyrovnanou partii, ve které stál od začátku pohodlněji. Ve střední hře došlo ke komplikaci, kdy díky taktickému obratu soupeř získal pěšce, nicméně nenalezl pokračování, které by mu dalo výhodu. Naopak Honzova pozice hýřila aktivitou a díky tlaku na dámském křídle posbíral chybějící materiál zpět a získal dalšího pěšce. Na šachovnici byla koncovka pěti pěšců bílého proti čtyřem černým, nestejní střelci a věže. Tuto část jsem sledoval s velkým zájmem a musím Honzu pochválit za bravurní zvládnutí situace. Využil všeho, co pozice nabízela, taktickými hrozbami ukořistil dalšího pěšce a přešel do matových hrozeb. Soupeř byl nucen vyměnit věž a jeho střelec proti převaze dvou pěšců ve vyhrané pozici nic nezmohl. Pan Krajíc musel kapitulovat.
Na šesté šachovnici hrající Radek Škuthan čelil aktivnímu útoku bílých figur, které vedl pan Čenkovič. Neviděl jsem začátek partie, ale asi někde tam již začaly problémy černého. V jeden moment Radek raději přistoupil k odevzdání kvality, než se nechat zatlačit do ještě pasivnější role, ale nebylo to nic platné. Žádného kiksu se soupeř nedopustil a náš náskok se opět o bod snížil.
Petr Šťastný se v poslední době vyznačuje velmi dlouhými partiemi, na jejichž result jsme nuceni čekat několik dalších hodin, nicméně se vždy jedná o zajímavou podívanou. V partii s panem Hrbolkou šel dlouhou cestou k vyrovnání, až po otevření pozice se mu zadařilo získat kvalitu. Jeho soupeř však předvedl, že elem přes dva tisíce nedisponuje náhodou a uplatnil svou dvoujici střelců a jezdce a aktivního krále k silné obraně. Kladl pasti a s ubývajícím časem se pomalu rozplynula naděje k nalezení správného postupu k výhře. Soupeři se tedy po úmorném manévrování shodli na remíze.
Jako poslední dohrával Nikita na osmé desce. Stál od začátku pasivně a vlastně si celou dobu moc nezahrál. Stále jen musel čekat co udělá soupeř a jak bránit dalšímu omezení své hry. Po postupném vyměňování lehkých figur mu zůstaly tři rozdělené ostrůvky pěšců a šlo se do koncovky čtyř věží. Možná ještě někde tam mohla být šance se zaktivizovat, ale ani k tomu nedošlo. Jeden pár věží byl vyměněn a soupeř získal centrálního volného pěšce, čímž partie prakticky skončila.
Remíza 4 : 4 je pořád krásný výsledek, uvážíme-li že naše béčko je v soutěži nováčkem a všichni si na nás budou chtít „dělat body”. Děkuji všem borcům z týmu za plné nasazení a doufám, že i nadále to budeme našim soupeřům takto komplikovat.
