O uplynulém víkendu se v Chomutově konal krajský přebor mládeže. Již loni byla naše účast malá, letos se ale bohužel našli pouze 3 zájemci, kteří se pokusili doplnit na podzimní Mistrovství Čech Honzu Václavíka, který má přímý postup na základě loňského výsledku.
Naší minivýpravě tedy stačilo k dopravě moje postarší auto. V plánovaný čas 8:30 vyjela tedy od Billy sestava já (trenér a řidič), Petr Vyslyšel, Vojta Vaněrka a Kuba Češpiva s doprovodem babičky Vyslyšelové na cestu do tradičního místa konání tohoto dvoudenního turnaje v Domě dětí a mládeže Chomutov. I přes nepříjemnou objížďku (v Mostě se bourá a staví most, takže jsme museli přes Záluží) jsme dojeli včas, i proto že jsem sraz naplánoval preventivně s rezervou. Já jsem v DDM Chomutov po přestavbě o loňských prázdninách ještě nebyl a tak musím ocenit peníze nainvestované z EU dotací. Takto má vypadat smysluplné využití peněz - zrekonstruované místnosti, nové sociální zařízení, plošiny pro vozíčkáře a to jsem určitě neviděl všechno. Součástí rekonstrukce je i nový bufet - kavárna, kde ale bohužel ceny jsou výrazně vyšší než v dříve provozovaném šachovém bufetu hlavně vedeném paní Šlampovou. Holt EET dospěla i sem.
První kolo odstartovalo podle plánu krátce po 10.hodině. Výsledky našich po celý den byly v zásadě podle očekávání - jako na houpačce. Něco se povedlo, něco méně. Mnou připravené sladkosti snad pomohly. Nejzajímavější chvilku si ale připravil Kuba na poslední sobotní, 4.kolo. Poté co jsem komusi záporně odpověděl na dotaz, jestli v Chomutově také spíme, tak jsem byl upozorněn na Kubovu pozici s tím, že tu tedy asi budeme přespávat nechtěně. A skutečně - pozice vyrovnaná, všechno zablokované. Kdekdo by to dal za remis (možná i já - za oba), ale ani Kuba ani soupeř Lukáš Lev (Štětí) nechtěli o remíze ani slyšet. Chvilku to vypadalo, že Kuba soupeře přelstil, ten dokonce udělal nemožný tah, ale po chvíli to stálo opačně, Lukáš stavěl dámu. Kuba ale našel fantastickou protihru, kde dokázal věž, jezdce a střelce sehrát tak, že z věčného šachu nebylo úniku. Po čase jsme s ostatními trenéry dopočítali, že případný pokus o únik po sloupci "a" by skončil ještě matem Lukášovu králi. Tedy remis přes příkladnou bojovnost obou kluků, ale taky můj návrat domů po 21.hodině.
Druhý den začal "chybou v matrixu" čistě v mojí režii. V dohodnutém čase na dohodnutém místě není jeden z hráčů. Co teď? První nápad volat - no jo, ale nikdo z přítomných nemá číslo. Jet pro něj domů - OK, ale co když mezitím dorazí a nikdo tu nebude (odjeli jsme bez něho?). Jediná možnost tedy: někdo počká na místě a já pojedu k němu domů. Už na cestě ale začal vrtat pověstný červíček pochybností, a tak jsem na příhodném místě zastavil a mobilem se podíval do mailů. A skutečně: poslední info od naší vynikající organizátorky paní Stránské znělo: Vojta pojede v neděli s mamkou vlakem, aby se to nekomplikovalo … No nic - rychle zpátky, nabrat výpravu a vyrazit. Tady odbočím: oklika z průtahu Mostu směrem na Komořany přes Záluží je zjevně úmyslně vyznačená až v tom místě, kde z ní není úniku. Evidentně proto, aby se to neobjíždělo přes centrum Mostu. Naštěstí jsem si to při sobotní zpáteční cestě projel, takže jsem věděl kudy to jde. Na místo jsme dorazili těsně, takže kluci zasedli k šachovnicím právě včas, když se pouštěly hodiny. Otázka že není kde zaparkovat byla nepodstatná, takže po krátkém objíždění Chomutova jsem se dostavil i já.
Na občerstvovacím stánku se již v sobotu objevila zajímavá informace: "zítra 9.6. pro nemoc zavřeno". Nevím, možná jsem ve svých 62 letech nepochopil svět, ale dopředu plánovaná nemoc mi vždycky připadal poněkud podezřelá. No nic, avizoval jsem to. Vyřešeno domluvou, zkopíroval jsem sobotní řešení bratrů Slivových z Ústí a vyrazil jsem do Globusu pro pizzu. Byla čerstvá, pekli ji přede mnou a byla fakt dobrá.
Poslední kolo nám zase pro změnu časově nastavil Péťa Vyslyšel. Jeho odpor proti nejsilnějšímu hráči turnaje a suverénnímu vítězi nelze hodnotit jinak než heroický. Takhle hraj, Péťo, všechny partie - to už jsem ti řekl hned na místě. Tady se zastavím, protože oním suverénním krajským přeborníkem není nikdo jiný než náš kamarád host, lídr mládežnického týmu a můj spoluhráč v týmu 2.ligy Jakub Šťastný z Klášterce. 7 ze 7 mluví za vše. Kubovi jsem před zahájením soutěže řekl jedinou věc - v každé partii makat, nikoho a nic nepodcenit a tvoje zkušenosti z 2.ligy dospělých by se měly projevit. Soupeři jsou kvalitní, ale 2.ligu nehraje nikdo. S potěšením konstatuji, že to Kuba vyplnil do puntíku. Trošku štěstí měl pouze v jedné partii, ale jen tak, že při úplně objektivním průběhu by nevyhrál systémem 7 ze 7, ale "jen" 6,5.
Co na závěr? Kubovi Šťastnému určitě popřejeme dobrou formu na příští sezónu jak na M-Čech, tak do naší ligy mládeže, tak to 2.ligy dospělých, kterou za nás opět bude hrát. Ostatní kluci odvedli asi svůj standard - nezklamali, ale na postup to nestačilo. O Petrovi a Kubovi to už vím - ti hrají poctivě, pomalu, přemýšlejí. Příjemně mne ale překvapil Vojta, který opravdu hrál jak měl a nakonec z našich kluků udělal nejvíc bodů - 4 a 8.místo. Kuba Češpiva skončil hned za ním, 3,5 bodu devátý. Petr to měl v nejstarší kategorii opravdu složité. Sjela se celá krajská špička a žádný "salát" k tomu. Obhajoba nasazení a malý plus do ELA určitě není zklamáním.
Celková účast na turnaji ale bohužel jen podtrhuje tu krizi, která v současnosti panuje v celém kraji. Proč, co s tím a jak vývoj otočit je ale otázka na jiný mediální prostor, než je náš klubový web.
